Listopad a svoboda - lektorský posudek
Paní Zdenka trochu předběhla náš výklad jednotlivých uměleckopublicistických a literárních žánrů a dala mi k lektoraci sloupek, kterýž-to žánr budeme probírat příště. Na tom ale moc nezáleží, ony stálice uměleckopublicistického trojhvězdí (entrefilet – kurzíva – fejeton, jehož je sloupek menším a mladším bratříčkem) mají některé žánrové rysy společné. Například ono příslovečné lehké pero, pero víceméně humorné, či alespoň vtipné. Míra humoru, jímž je napájeno i nadlehčováno, však může být různá, stejně jako vtipnost spíše než žertovnost může někdy znamenat důvtipnost, důmyslnost, bystrost.
I ve sloupku paní Zdenky cítíme přítomnost humoru, třebaže se přímo za břicho nepopadáme. Je tu humor jemný, nenápadný, „listopadově“ tlumený, ale je tu, třebaže nikoli v rovině verbální či jazykové, nýbrž spíše v podhoubí, z něhož vyrůstá příběh. A právě volba příběhu jako nosného principu, realizace tvůrčího záměru příběhem („say it story!“), výrazně posouvá tento sloupek od publicistiky k literatuře.
Totéž platí i o přímém vlastním autorském účinkování jako hlavní postavy, aktéra nebo alespoň na místě přihlížejícího komentátora dějů ve sloupku probíhajících. Pro publicistické sloupky a fejetony je to jeden z typických žánrových znaků. Této role se autorka téměř vzdává – opět ve prospěch literárnějšího pojetí svého sloupku. Osobní účast omezuje na minimum, vlastně jen na jedinou větu autorského komentáře, na poslední, závěrečnou větu sloupku. Zato je to klíčová věta celého příběhu, vskutku klíč k jeho smyslu. A je to ovšem i zdařilá pointa, první je v klukově skandování Ať žije Havel. Autorka tak dosáhla tzv. double twistu (dvojitého zvratu, druhého významového patra, pointy vyššího, obecně platnějšího významu).
Ponechám-li stranou potřebu několika drobných redakčních zásahů (z nich asi tři jsem si dovolil učinit), pak zásadní připomínku mám jen k autorčinu tvrzení obsaženému v úvodu: Listopad má svou charakteristickou atmosféru. Se železnou zákonitostí se každým rokem opakuje. Z těchto dvou a takto napsaných vět není jasné, co se každým rokem opakuje, nota bene se železnou zákonitostí. Měsíc listopad? Ale to jiné měsíce také! Charakteristická atmosféra listopadu? Ale charakteristická atmosféra jiných měsíců se opakuje též! Avšak pozor – u žádného z nich, tedy ani u listopadu, s železnou pravidelností. (Na Vysočině jsem zažil nejednou červenec, kdy jsem musel v chalupě topit, jindy jsem tamtéž ještě počátkem prosince nacházel houby.) V úvodu je tedy nutné sloupek autorsky upravit.
A co z toho vyplývá, jaké poučení z toho můžeme v našem kurzu vyvodit?
Tedy: Než své texty dáte z ruky, vždy je ještě podrobte přísnému kritickému zkoumání, zda to, co jste napsali, je přesně to, co jste napsat chtěli, a zda to, co jste napsat chtěli, jste také napsat měli, zda to odpovídá skutečnosti, zda to, o čem píšete je reálné nebo alespoň možné.
Tím jste jako odpovědní autoři povinnováni nejen své tvorbě, ale především čtenáři.
Ústní dovětek, na který jsem patřičně hrdá J :
„Je to sloupek pěkný a já Vám k němu gratuluji!“
