lektorský posudek Jiřího Poláka

rukopis

Soňa… s Aloisem… se důkladně omyli, jako by společně nakupovali celé balíky sněhobílého papíru. Potom se dal Alois do psaní. Soňa si dlouho nemohla zvyknout na mikrofix, v některých tělesných partiích ji lechtal.

LEKTOR KOMENTUJE: Hieronymus Bosch, Christian Morgenstern a Salvador Dalí – tak se zřejmě jmenovaly sudičky nad autorskou kolébkou Miroslava Paulíčka, jež do mateřského mléka jeho talentu přimíchaly brizantní směs fantazie a sarkasmu. Tentokrát se s jejími účinky seznámily nejvýznamnější čeští kronikáři a jiné hvězdné postavy české humanistické vzdělanosti. Ostří autorova sarkasmu však nemíří na ně (to by si věru nezasloužili) nýbrž na dílem hořký a dílem nesmyslný, dílem tragický a dílem groteskní kontext našich národních dějin, či spíše národního údělu, zobrazený v jízlivé zkratce. Fatální absurdita, z níž není úniku, sice vyvolává náš úsměv, ale posléze také mrazení v šíji. Což je dobře, moc dobře.