Už samotný příchod na setkání s literárním večerem, uspořádaným v Komunitním centru Matky Terezy na Jižním Městě, ve mně dokázal vyvolat pocit návratu do časů minulých, nebo spíše už dávno zapomenutých...a jak příjemný ten pocit byl...

Toho večera 16. září něco málo před 18. hodinou se začali scházet diváci a samotní tvůrci. U vchodu je vítal elegantně oblečený  Mgr. Jiří Polák, jehož píšící „děti“ právě přicházeli. Každého jednotlivě pozdravil, ať už se dostavil individuálně nebo v doprovodu svých přátel či rodiny a uvedl je do atria, které už netrpělivě očekávalo plánovaný kulturní zážitek. Spolu s ním přicházející vítala i paní Romana Kraleva, která se tohoto setkání chopila organizačně.

Hned za dveřmi, po levé straně stojící barman, připravující kávu, vonící už z dálky, po mě hodil očko, takže mi to nedalo a mé první kroky se přesměrovaly na bar. Objednat se dalo ledacos. Já skončila u dvou deci bílého vína a minerálky, jak typické pro nadcházející atmosféru. V předem připraveném předsálí už za stolečky posedávalo několik dříve příchozích, kteří  popíjeli své nápoje. Všude přítomný šum dával znát, že se lidé dobře baví a ve vzduchu bylo cítit přátelského ducha. Všichni se zdravili a vítali, evidentně byli rádi, že se opět setkávají.

Na úvod se slova ujal pan Jiří Polák, aby přivítal všechny přítomné, jakožto představitel literární agentury LIMA a lektor kurzů tvůrčího psaní Daru slova, jimiž tito začínající autoři prošli v průběhu posledních pěti let a o které už tolik let pečuje. Mezitím se také usadilo kytarové kvarteto.. ...., které se chystalo svými příjemně laděnými akordy doprovázet celý program. Po této předmluvě následovalo malé seznámení s pořádanými kurzy tvůrčího psaní a pak už nic nebránilo tomu, aby vše mohlo začít příjemně plynout.

Předčítání se ujali dva asi patnáctiletí studenti. Dívka, jejíž jméno sice neznám, ale docela by jí slušelo oslovení Maruška, jako té z pohádky „Sůl nad zlato“. Byla totiž stejně kouzelná a při každém očekávaném přednesu mile zčervenala. O něco sebevědomější chlapec sice občas zakopl o vlastní jazyk, ale to jen nepatrně ovlivnilo celkově milý dojem. Pravidelně se střídali v přednesu, kdy on četl „pánské“ autory a ona zase „dámské“. Vždy, než přistoupili k samotnému čtení povídek či kratších literárních žánrů,seznámili nás vždy nejdříve s autorem, jehož hodnocení sepsal a připravil sám pan Polák. A pak krátký střih a hudebníci se zručně chopili svých ladných nástrojů.

Přísedící v sále nehnutě naslouchali a při odhalování prací vybraných autorů se dobře bavili. Mohli jste zaslechnout občasné uchechtnutí nad pronesenými a vtipnými texty od Mirka Paulíčka, Petra Štrunce, Marcely Matějkové a dalších. Vlastně jen jednou mou pozornost od textů, odvedl zvuk, když několik po sobě dopadajících mincí na dlažbu, ukázalo dokonalou akustiku haly. Jako by  vycházel odkudsi z nitra budovy a jehož nečekané obživnutí právě prožívající atmosféru ještě znásobil.

Po téměř dvouhodinovém programu, kdy za okny mírně potemnělo, už svíčka na tvářích všech zúčastněných ozařovala poeticky milou únavu. Pomalu doznívala závěrečná slova a hudebníci naposledy pohladili struny svých kytar, aby tak dali sbohem tomuto literárnímu setkání. Ještě v omámení doznívající poetiky se pomalu všichni rozloučili a popřáli si hezkého večera.

A kde že je Kundera s Janáčkem? O tom by vám mohl více říci jeden z přítomných autorů, viď Mirku?