Svět se změnil. Cestujeme a vzdálenosti si neuvědomuje, na co Marco Polo potřeboval roky, překonáme za hodiny. Ale svět není přece jen tak malý a let není tak krátký, jak bychom si přáli, zvláště když nás pohání touha, pomyslel si Kristián Procházka uzavřený ve stísněném prostoru letadla na trase Praha Peking. Mezipřistání má již za sebou, ale zbývající hodiny z dvanáctihodinového letu se nekonečně vlečou.

Hukot motorů ho uklímal do mrákotného stavu, ze kterého ho nevytrhly ani občasné turbulence. Kafkovský sen, ve kterém putoval spletí křivolakých uliček, kde za nejbližším rohem konečně čeká ona, a zatím se jen otevřel pohled do další uličky spoře osvětlené červeným lampionem nad vchodem do domu s jemu nečitelným znakem. Oko zachytilo odlesk zlata na hedvábném kimonu, lehké zašustění a přízrak zase mizí.

Úder podvozku o runway letiště Beijing Capital International Airport nedaleko Pekingu Kristiána konečně vrátil do reálného světa. Ale už jen název letiště byl matoucí 北京. Kristián si uvědomil, že zná výslovnost v jihočínských dialektech, ale místní výslovnost Severního hlavního města se liší: Pej-ťing a proto v latince Beijing.

Kde mezi těmi devatenácti miliony lidí najde svou milou. Splní se přání, touha dojde naplnění?

V hlavě mu buší skupina Traband:

„Od města k městu putuje celou zemí
Zdálky už mává a volá: Otevřte mi!
Tluče na bránu města a brána otevře se
Přijíždí posel a lidem zprávu nese
Jenomže zapomněl
co měl vlastně říct
Co tu měl vyřídit?“

Kristián Procházka stojí před Tian'anmen Guangchang, který na severní straně uzavírá Tian'anmen, na jižním okraji stojí Zhengyangmen, jinak také Qianmen, a Jian Lou, které byly kdysi propojeny okrouhlou hradbou. Západní straně vévodí Renmin Dahui Tang. Na jih od Tian'anmen se nachází Tian Tan, který se rozprostírá uprostřed rozlehlého parku. Jeho severní část je polokruhovitá na počest nebes, zatímco ta jižní je čtvercová na počest země. Nachází se zde několik staveb - Yuanqiu Tan, Huangqiong Yu, Zhai Gong, kancelář Shenyue Shu, a za ní vidí třípatrovou kruhovou stavbu s modrou střechou, která je korunovaná zlacenou kulovou makovicí. Čtyři hlavní pilíře znázorňují čtyři roční období a dvě řady po dvanácti sloupech znázorňují měsíce a rozdělení dne do dvouhodinových jednotek.

„Krajinou stínů jezdec bloudí světem
Ve sněhu zbydou stopy - a stopy vítr smete
Cesta je nekonečná, odnikud nikam vede
Přijíždí posel a nikdy nedojede
protože zapomněl
kdo ho posílá
Kdo ho posílá?

Nikdy nedojede. Věta se naléhavě vrací. Já obešel jsem polí pět. Jak to je? Úder podvozku o runway Kristiána probudil nebo přistání bylo příliš tvrdé a Kristián omráčen bloudí městem. 

Nikdy nedojede.