Žížala Vendula si řekla, že to takhle nenechá. Nebude tu každému pro zábavu . A hlavně,  nenechá se ohrožovat tou blbou slepicí. Ona si myslí, že ji sezobne, ale to se mýlí! Jednou už ji málem chytila, ale Vendula  se jí vysmekla a zavrtala se do kompostu. Pak vykoukla kousek vedle a vysmála se jí.

Bylo to napínavé, ale Venduliny kamarádky se tím bavily ještě dlouho a vznikla z toho jejich zábava. Vždycky nějaká vykoukla z kompostu a zavolala na tu blbou slepici, které hospodyně říkala Křížalka. Když slepice k té odvážné  přiběhla, schovaly se.

Vždycky vykoukla jedna vpravo, druhá vlevo, a když Křížala přiběhla, už na ni volala jiná z druhého konce kompostu a volala:„Křížalka, křížala, uteče jí žížala!“

A tak se to opakovalo celé dopoledne. Venduliny kamarádky byly sehraná parta a úžasně se bavily. Odpoledne pak Křížalka únavou usnula. Když hospodyně večer sháněla vajíčko, které měla Křížala dát do kurníku, byla překvapená, že tam žádné nenašla.

Křížala takhle chřadla každý den víc a víc. Pobíhala z jedné strany kompostu na druhou, hrabala a pořád nic… Občas se rozběhla přes celý dvorek, když na ni pokřikoval spřátelený klan žížal na druhé straně. Časem dělala čest svému jménu, byla vyhublá a vyschlá jako opravdová křížala.

Jeden pátek večer přišla hospodyně, a když zase nenašla vajíčko na smluveném místě, rozzlobila se a rozhodla, že na neděli připraví dobrou polévku. Přijedou děti, tak je pohostí.

Tady by příběh mohl končit, ale pro optimisty:

I když byla slepice Křížala unavená a hladová, měla výhodu, že neustálým pobíháním po dvorku ve snaze ulovit žížaly, měla vytrénované běháky a zesílené svaly a taky byla štíhlá. Posledním vzepětím vůle se protáhla škvírou v prorezivělém plotu a utekla přes louku do blízkého lesíka.

Snad ji tam hospodyně nenajde a snad tam bude něco k snědku.