Začnu od konce:  Teď to pošlu lektorovi a on napíše posudek, ve kterém mě jistě pochválí  –  a v závěru doporučí, abych svůj výtvor předělala..., uzavírá Soňa Klačerová svůj text Kajmaní pokus. Má pravdu. A netřeba nic dodávat. Takže jdeme na to.

      Autorku je tedy třeba nejprve pochválit. Což je někdy problém, zvláště když chválit není co. To se ale paní Soni a jejímu textu netýká, pochvalu si zaslouží. Především schopností zaznamenávat a vidět řadu literárních motivů. Na nepatrné ploše jich má tolik, že by to stačilo přinejmenším na fejeton. Ale o tom potom. Motivy společně s fabulačními nápady představuje třetí, nejrozměrnější odstavec ze všech čtyř odstavců rukopisu, přičemž celých devět řádek tvoří jen dvě souvětí. Samo o sobě je to působivé, avšak vzhledem ke  kontextu celého rukopisu je to značná disproporce syžetová.

      Jak už jsem uvedl, paní Soňa měla pravdu, a proto správně usoudila, že lektor jí doporučí, aby text předělala. Tak lakonické, strohé a příkré však kajmaní lektorské posudky přece jen nejsou, jak v rukopise naznačuje, ale jistě jen proto, aby text uzavřela pádnou,  vlídně jízlivou pointou. Jako vždy si samozřejmě povíme více a podrobněji.

      O syžetu jsem se už zmínil. Problém je už s žánrem. Jednoznačně jej pojmenovat není dost dobře možné, a také nebyl předem a promyšleně stanoven a vymezen. Text je cosi mezi dvěma žánry. Na rozsah kurzivky je to moc, na sloupek málo. A nejde jen o sám rozsah. Inkriminovaný třetí odstavec nejen formou, ale i obsahem přímo toužebně hledí k fejetonu. Mimo jiné proto, že se značně vzdálil tématu – tvůrčí psaní a lektorování pro kajmaniádu. To by se nemohlo stát, kdyby se autorka držela žánru a – opakuji –  předem si jej zvolila a promyslela. Žánr je cosi jako syžetový plán, generální linie fabulační, kompoziční a stylistická. Spolehlivě vede neúhybnou cestou lemovanou nástrahami a úskalími tvůrčích možností, které se vábivě nabízejí v jiných žánrech. Jestliže však talentovaný autor takovým možnostem neodolá, svůdné literární rusalky ho rády  zavedou na scestí. To paní Soňa zajisté nechce, a proto se musí žánrově rozhodnout.

       Nabízím jí tři možnosti: kurzivka, sloupek, fejeton. Kurzivka se soustředí výhradně na kajmaniádu, na autorské rukopisy a lektorské posudky. Sloupek se trochu rozšíří, ale o kajmaniádě se zmíní jen jako záminka obecnějšího tématu autorských rukopisů a lektorských posudků. Fejeton bude mít značně širší rozsah, autorce dovolí výhradně osobní polohu a tón, vynechá lektorské posudky, zato podrobněji a hlouběji zobrazí své i cizí zážitky s psaním, více uplatní humor, a především téměř neomezenou nadsázku.

      Je to jen na autorce a její žánrové úvaze. Paní Soňa by se však rozhodnout měla. Bylo by škoda takového textu. Už proto, že se myslím poprvé týkal přímo kajmaniády...

                                                                                            Mgr. Jiří Polák