Království_LP
10. 1. 2013
Především musím pana Martina uklidnit, že jeho proslulé tvůrčí kyvadlo je dnes v klidu, ba ani jiné verze rukopisu ho nečekají, což bezpochyby přijme s úlevou. A přiznám se, i mne se ulevilo. S opačným lektorským posudkem mi věru není příjemné vědomí, že dotyčný autor mě sice vidí rád, ale musí to být hodně daleko…
Druhá verze Království autorovi tedy nehrozí. Úprava povídky není ani tak rozsáhlá jako významná, podstatná, tak říkaje hlubinná. Týká se nejen pár korektur, nýbrž samého syžetu. Pan Martin v povídce zobrazil většinou pouze jev, a k podstatě se musí čtenář sám dobrat. Jeho poznání je pak o to větší a hlubší. Což zase ovšem klade značné nároky na autora, aby se vyhnul syžetovým nedostatkům, chybám a nepřesnostem, které čtenáře uváděly v omyl, zaváděly jej na scestí a do slepých uliček. Dlužno zdůraznit, že za těchto okolností je už sám text povídky natolik podstatný, a ovšem i náročný, že chyba toho či onoho slova není nedostatkem (jen) jazykovým či stylistickým, nýbrž právě syžetovým, a proto působí tak silně a hluboko.
Některá taková slova vidíme již na první pohled, samozřejmě narazíme především na silně expresivní nadávky (kurva, případně kurva zkurvená, dobytek). Uvědomme si, že se jedná o manžele. Víme, že v literatuře je možno vše, ale vždy to musí být funkční. Mají-li být tyto nadávky v povídce funkční, pak ovšem musí autor vypustit celou druhou, závěrečnou kapitolu, neboť rozvrat vztahu obou manželů a jejich tiché nenávisti jsou tak hluboké a nesmiřitelné, že pro ně již není návratu, tím méně jakékoli vzájemné pomoci, podpory, natož ohleduplnosti.
S expresivitou nadávek je nutno nakládat obezřetně, především nepřeceňovat jejich syžetové možnosti a tvůrčí účinnost. I ty nejšťavnatější nadávky mají své hranice. Už tím, že čtenář si brzy zvykne, a ta slova pak rychle ztrácejí působivost. Hlavně ale tím, že mimořádnosti, překvapivosti, šoku, ohromujícího fabulačního zvratu nebo řešení apod. lze dosáhnout mnohem účinnějšími prostředky, než jsou sebeexpresivnější nadávky. A navíc: expresivní nadávky paradoxně, avšak logicky otupují a ruší ony jiné a potřebnější syžetové prostředky. Manželka s pěnou nadávek kol úst nepřekvapí, že sáhne po sekyře, ale čtenář je tak ochuzen o překvapivou katastrofu, a to nejen ve smyslu kompozičním. Takovým způsobem by měl pan Martin postupovat obecně, důsledně a v celé povídce. Fabule a celý syžet nemusí nutně být vždy expresivní, o to expresivnější by zato měla být katastrofa, a přímo šokující posléze bude odhalení v druhé kapitole, přesněji řečeno v epilogu.
Autor však nesmí upadnout do opačné krajnosti – k popisu a statičnosti. To panu Martinovi tolik nehrozí, tím spíše, že umí napsat i dynamický popis, ale opatrnosti nikdy nezbývá. Syžet má své nároky fabulační a kompoziční. (To platí zejména o první kapitole před katastrofou.) Nikoli ovšem fabulační (natož slovní!) expresivnost, nýbrž napětí, strach, obavy, hrozivé předtuchy, neodvratné pohromy apod. Zároveň, opakuji a znovu podotýkám, je to stále jev, respektive jevy, jejichž podstatu si domýšlíme, avšak jevy významné – pocity, úvahy a jednání obou protagonistů. Podstatu si jistě domýšlíme správně, manželský vztah se z jistých důvodů, které nám autor může (ale nemusí) maličko naznačit, začíná hroutit. Tah fabule a kompozice sílí a vzrůstá, celou první kapitolu může vlastně tvořit kompletní klasická aristotelská kompozice končící katastrofou. Druhá kapitola, krátký epilog, se z katastrofy pak famózně změní ve spásnou naději. A dodatečně si uvědomíte, že téměř nevyjádřená podstata povídky je do značné míry i klasickým příběhem s tajemstvím.
Povídka Království není jednoduchá ani autorsky, ani čtenářsky, což naznačuje už mnohovýznamový titul Království. Pevně věřím, že Martin Vávra povídku dopracuje do podoby, která vyvolává napětí a lehké mrazení. Už se těšíme, pane autore!
(KAJMANIÁDA 25. května 2010)
Mgr. Jiří Polák
Zatím nebyl vložen žádný komentář
