Jak jsme doma chovali nebezpečné zvíře
21. 2. 2013
V naší rodině je zvykem, že nás před Vánoci navštěvuje rodina mé sestry. Tak se stalo i letos.
Všichni pozvaní se dostavili včas, u stolu nás bylo devět, menu se podávalo italské. Díky milým hostům a italským vínům se hovor nesl v čím dál rozvernějším duchu. Jedlo se tak, jak je to zvykem v italských rodinách, plných pět hodin.
Hosté jídlo i pití chválili, což mě potěšilo, a když se po desáté večerní rozjeli do svých domovů, dala jsem si na závěr ještě jednu sklenku dobrého italského vína. Pak už nezbylo než se odebrat do kuchyně, kde se kupily hory špinavého nádobí, bez ladu a skladu. Ale už při plnění myčky se to stalo! Kolem hlavy mi něco proletělo! Můj jekot musel být slyšet o několik pater pod námi i nad námi. „Pomoc, pomoc, tady něco je, tady je netopýr, pomoc!“ Ani nevím jak, proběhla jsem kuchyní a s ní propojeným obývacím pokojem, a v příšerném zmatku zabouchla za sebou dveře.
„Prosím tě, co blázníš, nic tam nemůže být, vždyť byla v kuchyni otevřená jen ventilačka a přes ni ještě záclona, jak by se tam něco mohlo dostat a zrovna netopýr, to určitě, teď v zimě! A vůbec, proč se tak děsíš netopýra, je to přece milé zvířátko!“ Přes tato svá ironická slova směřovaná k mé osobě, zavřel se Slávek v obýváku a jal se pátrat. Vzal to opravdu z gruntu, ale žádného vetřelce nenašel.
Ačkoliv jsem původně prohlásila, že do obýváku, ani do kuchyně až do odchycení nebezpečného tvora nevstoupím, uvěřila jsem nakonec, že tam nic není a vzala jsem tyto místnosti na milost. A kdyby tam netopýr přece jen byl, tak bych se z toho nezbláznila, je to přece, dle vyjádření Slávka, milé zvíře.
Zbláznila jsem se a měla halucinaci, nebo jsem byla namazaná? To snad ne. Přesto jsem si tyto otázky nutkavě kladla. Ale Slávek mě uklidňoval: „U lustru máš všelijaké vánoční závěsy, prostě jsi do nich vrazila, rozkýval se od nich stín, tak to bylo.“ Druhý den ráno jsme se mé netopýří příhodě zasmáli a poté na ni zapomněli.
Ve středu večer, tedy čtyři dny po italské adventní večeři, sedíme v klidu u televize v obývacím pokoji a najednou nám nádherným plavným pohybem prolétl nad hlavami netopýr. Kroužil kolem pokoje, neslyšně plul vzduchem ve velkých kruzích, marně mu Slávek otvíral dveře na balkon. Teprve, když sám uznal za vhodné, usadil se přátelsky na zácloně. Tentokrát jsem to vzala stoicky a dohlížela, aby našeho domestikovaného tvorečka Slávek dostatečně opatrně zabalil do ručníku a vypustil oknem ven, kde zmizel tichým letem mezi stromy do nezvykle teplé noci, snad na cestě k dalším vánočně osvětleným balkonům.
Zbývají jen dvě otázky, na které neznáme odpověď. Kde se netopýr celé čtyři dny skrýval?
A proč naše teriérka Mimi jeho přítomnost nezaznamenala, když v přírodě noruje a pronásleduje myši a všechna ostatní jí nesympatická zvířata? Nevím, ale doufám, že náš nezvaný společník našel útočiště někde v teple na bezpečném místě. Vždyť s námi trávil adventní čas, a proto jsem ho tak nějak přijala do rodiny.
A proč naše teriérka Mimi jeho přítomnost nezaznamenala, když v přírodě noruje a pronásleduje myši a všechna ostatní jí nesympatická zvířata? Nevím, ale doufám, že náš nezvaný společník našel útočiště někde v teple na bezpečném místě. Vždyť s námi trávil adventní čas, a proto jsem ho tak nějak přijala do rodiny.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
