Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jedničky a nuly

4. 8. 2012

Jedničky a nuly – milí človíčkové, to jsme snad všichni, ne?

Jednou jsi nahoře a podruhé dole – to zná přece každý. Jednou takhle jdu, zakopnu, vyrovnávám, už jsem napřímená, tak si vykračuji pyšně – tak jsem to zvládla a najednou kámen a bác, ležím na zemi jak dlouhá tak široká. Z jedničky je hned nula. Ta nula se pomalu zvedá, pofouká si bolístku a už se dere nahoru.

Samo, že není hned jednička, to chvíli potrvá – říká se tomu pomalý postup.

Byla jsem sekretářkou. Starý ředitel šel do penze – no musel, nebyl v partaji. Přišel mladý, smělý a průbojný mladík, syn někoho nahoře.

Psal se JUDr. Podíval se na mě.

„Slečno, jste natolik dobrá, abyste mohla zastávat tuto funkci?“ Podlomila se mě kolena. Čili pád na pusu. Když jsem nic neříkala, odešel a já klesla na židli. To už jsem byla v pátem měsíci těhotenství a vdaná. Neschopná pohybu jsem seděla a zírala na dveře a lapala po dechu. Otevřely se dveře, přišel náměstek.

„Ten nový ředitel se uvedl. Přišel a podíval se na mě a řekl.

Myslíte si, že můžete nadále zastávat svoji funkci? V tom ke mně vrazil tajemník. Málem se uklonil řediteli – pane řediteli, čekáme vás, máme připravené pohoštění na uvítanou. Oba hned odešli.“ Znova se otevřely dveře a vešli další náměstci a sekretářky, všichni naštvaní a rozčilení. Všem nový ředitel řekl, jestli si myslí, že se hodí na tuto funkci.

„Co teď máme dělat? Nechat se vyhodit? Co si on myslí?“ „Jen klid, on má jen nějakou politickou školu a ničemu nerozumí.

Počkáme a budeme plnit jeho rozkazy. Ale všichni si musíte vždy nechat jeho rozkazy napsat písemně a mít je od něj podepsané. To zařídíš ty, jsi jeho sekretářka,“ obrátil se na mě vedoucí oddělení.

„To udělám, jenom nevím, jak tady dlouho u něj vydržím,“ vzdychnu.

„A teď jdeme na oběd, oni se cpou šunkou a tousty, my si dáme svíčkovou. Padáme, pánové a dámy, nemusí nás tady najít hladové.“ Přímo jsme utíkali chodbou a vyběhli ven. „Tady se krásně dýchá, jdeme do naší restaurace, tam je klid.“ Vedoucí oddělení se šťastně usmál.

Přišli jsme do restaurace, bylo přímo nabito.

„Ahoj, taky Vás vyhnal nový ředitel? Tady je plno místa, otevřeli nám salonek, pojďte sem,“ hlaholil na uvítanou vedoucí odbytu. Vešli jsme a seděli tam skoro všichni z našeho podniku.

„Tak jsme jen nuly a ta jednička mezi námi je kdo? No přece náš nový pan ředitel, ať žije,“ pozvedávali jsme sklenky s Pepsi colou.

A dávali si do nosu – ta svíčková byla náramně dobrá.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ty jsi jednička - první to máš napsané

(Lib, 7. 8. 2012 14:46)

A nejen pro to, samozřejmě. Je to optimisticky, až přímo svíčkovo-knedlíkově napsaná nehezká vzpomínka. A napsaná je na jedničku! Ahoj.

Re: Ty jsi jednička - první to máš napsané

(Blanka Bartsch Forstova, 20. 9. 2012 12:43)

Diky, je to moje vzpominka. Cili clovek se neubrani tomu - jednicky a nuly - cili od nuly se jde nahoru , ne?